12. 2. 2017

Přerod blogu, můj přerod...



Zdravím přátelé,

chtěla jsem vám tu svěřit, proč jsem, leč doma a v nemocenském stavu (ano opět, ale kdo mě sleduje na Instagramu, tak už ví) a stejně vám nenapíšu, stejně nenatáčím.

Jednak jsem tedy skončila s ledvinovou kolikou v nemocnici, kde tedy není nálada a jaksi jsem nebyla schopna natáčet, nebo psát. A po návratu na to zase nebyla nálada a věnovala jsem se tomu, aby mi bylo lépe a doléčila jsem se sama (raději trpět doma, než přístup kladenské nemocnice, věřte mi). 


Co mi ale hlodá v hlavě je to moje působení tady. Víte, už nechci, aby to byl onen deníček. Abych se svěřovala se vším, co se aktuálně v mém životě děje. Ano, okrajově se zmínit mohu, ale už nechci, aby o každém ,,prdnutí,, věděli naprosto všichni, rozebíralo se to a hodnotilo se mé chování, aby mi někdo mluvil do života. Je to paradox, to je mi jasné, protože pokud jsem se jednou rozhodla s vámi toto sdílet, muselo mi to být jasné, jenže já byla vždy ta naivka, která si myslela, že lidi bude zajímat tvorba. Jenže lidi baví ty drby okolo. Pokud navíc máte povahu jako já, nejste ani zaměstnancem roku, ani kamarádkou měsíce, ani matkou ploditelkou, ani veganským aktivistou za boj zvířat, občas jste až moc upřímní, až moc od lidí očekáváte a nebo jste až moc ,,namyšlení,,; je mi jasné, že nesednu každému v životě. Jenže blogem, Instagramem, FB a Twitterem dáváte těm lidem, kteří si chtějí shladit žáhu, občas si něco domyslí, rádi si šťouchnou, neskutečný náboj do jejich zbraně. 

Onen bojovník za pravdu a za to, že lidi, kteří dokážou občas dělat odporné věci a přitom si nechávají od ostatních říkat, jak jsou hodní, jsou prostě odpad (silná slova, já vím, ale já to tak bohužel mám), tak tenhle bojovník se ve mě asi zlomil. 
Jen se chci dál věnovat tomu, co mě zajímá, tomu, co mě baví, čím pomohu dalším lidem apod. Nechci se ale dál dozvídat, že ta a ta ví, jak to se mnou bylo a je, protože si to přečetla na blogu a pak dokonce informace použít proti mě (ano, bohužel se to stalo). Byla jsem i němým svědkem toho, jak mi jedna z nejbližších duší hackla tento blog, takže ne, už to nechci. Nejsem velkou blogerínou, stejně ale stopa na internetu je o mě obrovská. Můžu si za to sama. Kdysi jsem se snažila najít kamaráda (někoho, kdo by mi opravdu rozuměl) na internetových diskuzích (mladá blbá no) a nyní mi budiž odměnou, že si ty diskuze někdo přečetl a hodnotí můj život. Na LinkedIn profesním profilu si mě předávají děvčata, která mají v povolání vyplněné bloger/youtuber a myslí si, že je děsně vtipné, pokud vám i na takovéto stránce, která je věnována zaměstnání píšou, jestli si je můžete přidat, že by to bylo fajn, kdyby řekli, že někoho takového znají (nevím, proč zrovna mě). 

Neumím si představit měřítko, v jakém tohle musí snášet opravdu známé blogerky a youtubeři. Neumím a ani nechci. Ráda bych se ale vrátila k původní myšlence a tou je opustit tento blog úplně. Ráda bych se naučila s dalšími nástroji a proto bych své působení ráda přesunula jinam. I v rámci profese, kterou je marketing, bych se velice ráda prezentovala jinak a jinde. 

Plánuji a velice ráda bych na sobě začala pořádně makat. 
Plánuji se zúčastnit několika kurzů a poprosit pár známých, zda by mi nevěnovali svůj drahocenný čas. 
Chcete vědět, co bych ráda?
Třeba:
  • kurz střihu videa (možná kurz, nebo jak se znám, vezmu knížku nebo online návod a pojede to zase pokus omyl) 
  • kurz bytového designu
  • kurz copywrightingu 
  • pravopis a pravidla českého pravopisu
  • grafický kurz 
  • kurz online sociální správě sítí
Ráda bych také tvořila, třeba:
  • udělala si svůj blog někde lépe, třeba se u toho naučila s jiným edit programem (pracuje se na tom)
  • publikovala někde svoji práci a tvorbu
  • přednášela někde svoje myšlenky (pracuje se na tom)
  • rozjela vlastní projekt a šla si za ním (budiž mi inspirací spousta lidí, třeba projekt #zanormalniholky) 
Bohužel jsem na rozpacích, jelikož hlavně časově a finančně je to záhul. Pokud chodíte do práce, práci a peníze z ní potřebujete, je to prostě na pytel (co si budeme povídat). Nicméně bych se strašně ráda dopracovala do fáze, kdy moje práce skutečně bude mým koníčkem, kdy i já budu schopna nabídnout zaměstnavateli své znalosti a um (ne, nemyslím si o sobě, že všechno umím, všechno znám). Do té doby si připouštím to, že jsem neznalá a to je můj problém....

Není mi už náct a poslouchat dokola, že jste nepopsaný papír, nemáte velké zkušenosti, musíte se toho spousty naučit, už se mi nechce, ale zároveň vím, že umím prd. Zatvrdla jsem na místě, možná je to způsobeno i mým bydlištěm, ale chci takto strávit zbytek života a říkat si, no ale měla sem za to peníze a jakž takž jsem vyšla? To néé. 

Poslední šance, poslední možnost. Je mi totiž 27 a dámy, kdo u nás bude čekat do 50ti, jestli jsme se něco naučily? Poslední šance a konec prokrastinace. Pojď Kačí udělat něco se svým životem...

Toť málo z toho, co se mi momentálně honí v hlavě a pro vás je z toho asi nejpodstatnější, že v příštích dnech (dejme tomu asi spíš měsíc) bych ráda své působiště změnila. Přemýšlím, zda-li nezačít znovu i na youtube kanále a nebo jen smazat některá videa, která už tam prostě nechci mít. 

Člověk se mění a vyvíjí a jeho tvorba a prezentace jde ruku v ruce s ním. A když má někdo ten život houpačkový tak jako já, je těch přerodů, slibů a nových začátků plný.

Vaše Bezega





6 komentářů:

  1. Držím moc palce a přeji Ti jen to dobré. Hlavně hodně sil a pevné odhodlání. Tfuj tfuj:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Katko,
    kdyz jsem pred delsi dobou objevila youtube a nasledne na to i Tvuj blog, bylo to moc prijemne prekvapeni. Spousta lidi, co se psanim a tocenim zivi, jede ciste podle marketingovych scenaru. Jejich prace neni spatna, zpracovani, grafika, atd. je na vysoke urovni. Ale prave ten marketing vyzaduje obrovskou energii a mozna sebezapreni, protoze uspech je (a v Cesku zvlast) zalozeny jednak na drbech a jednak na pobaveni (uroven pobaveni ted nechme stranou). Cim vice drbu a pomluv, tim vice shlednuti. Ty na me nepusobis povrchne, ale do sve prace davas svoji dusi. Pripomina mi to nepochopene vedce a badatele. Premyslivi a citlivi lide to v tomto oboru vzdycky budou mit mnohem tezsi, protoze v jejich praci je jejich srdce. A to je ta odjistena zbran. A pro me i dukazem o mnohem silnejsim cloveku, ktery na tom nechce jen vydelat, co to pujde, ale skutecne neco predat, sdilet. Nejsme zrala spolecnost, ktera by si toho umela vazit. Duvodu je vice, ale proste to tak je. Dalsi bod je ten, ze spokojeni lide se neozyvaji, kdezto hateri se tim bavi a jsou i vic videt (zanecha to pachut i na jinak prijemne odezve). Hodne jsem se rozepsala a neni to tak povzbudive, jak jsem chtela, aby to vyznelo... ale chci Ti predevsim vyjadrit podekovani, za to, co jsi az do ted udelala, mi hodnekrat pomohla Tva videa a clanky. A nevim, jestli existuje neco jako soukromy blog, a jestli by to byla cesta, ale s urcitosti muzu rict, ze se budu dal tesit na kazde tvoje video, clanek na blogu, stripek ze zivota na IG,... At pujdes kteroukoli cestou, bude jen Tva a nikdo na svete nema pravo Te za nic soudit. Preju, aby te ta cesta predevsim bavila a abys cerpala svou silu prave z vedomi, ze kdyz do sve prace davas srdce, je to videt na kvalite :-) Ono taky spousta lidi nakupuje obleceni ve velkych retezcich za par korun a za sezonu vyhodi (kvalita tam neni), ale mensi skupina (snad vedomejsich) lidi premysli a vybira si sve obleceni jinde a vraci se k nemu. A ta druha skupina bude vyhledavat tva videa a clanky. Nebudou totiz po par mesicich totalne out a se spousty zmolku. :-) Tak nejak vnimam, to, co tvoris. :-) Drz se!
    Marie

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Veľmi ti držím palce! Určenie si cieľa a motiváciu sú prvé kroky, ktoré ako čítam, robíš. A myslím si, že nikdy nie je neskoro... hoci by si mala 50. No je skvelé, že si uvedomuješ, že to, čo máš ti nestačí, nenapĺňa ťa a chceš viac, chceš na tom pracovať. Ja takisto... tiež už nemám násť, tiež mám ciele, ktoré chcem do 30tky naplniť... akurát končím školu a chcem byť freelance writer... verím, že sa mi to podarí.
    Fakt veľmi ti držím palce a nevzdávaj sa, hoci to bude ťažké.

    Flung out of space

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, tím pravopisem bys mohla začít.
    Mně x mě. To by bylo fajn.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Káťo,
    věř, že není pozdě začít na sobě pracovat i když je ti "už" 27. Já jsem se před třemi lety (kdy mi bylo těch 27) přihlásila na vysokou, protože jsem chtěla úplně změnit obor. Byla jsem těhotná a přijímací zkoušky jsem dělala týden po porodu. Na VŠ mě vzali a letos mě čekají státnice. Nikdo moc nevěřil tomu, že školu dokončím, protože jsem za sebou měla již dva neúspěšné pokusy o studium. Nakonec jsem se ale dostala až sem a ty státnice snad už zvládnu. Nebylo to vždy jednoduché, hlavně se učit s malým dítětem je někdy o nervy, ale dá se to :-)
    A protože je to zdravotnický obor, ve kterém jsem nikdy ani pracovat nemohla, když jsem neměla zdravotnické vzdělání, budu začínat jako "tabula rasa". Hlavu si s tím ale nelámu, je mi sice "už" 30, ale ještě minimálně těch 30 let pracovat budu, tudíž není pozdě :-)
    Mám ještě spoustu jiných plánů co se sebou a v čem se vzdělávat. Takže hlavu vzhůru, nejsi v tom sama! Přeji hodně odhodlání, trpělivost a štěstí!!

    OdpovědětVymazat

Prosím ve slušnosti ....