8. 5. 2012

Vypsanózní článek

Zdravím lidičky. Žiju poměrně chaoticky a je to v mém životě takové zlomové. Každý den trávím dopoledne a část odpoledne v nemocnici a snažím se působit sebevědomě a dodávat odvahy mému nejbližšímu. Když mě ale venku potkáte se slzami v očích, prostě mě přejděte a necivte, holt někdy síla dojde. Hlavní je, že to není před tím člověkem a vy jste mi v tu chvíli ukradení.

Našla jsem v sobě sílu, takovou, o které jsem nevěděla, že tam je. Jsem schopna vidět člověka, který byl pro mě nejsilnějším na světě, jak si není schopen sám zapnout župan, vytřít po něm zvratky a ošetřit mu ránu. Učit se se sestřičkou základní péči na doma a usmívat se u toho. Říkat, že vše bude dobré, ikdyž statistiky tvrdí něco jiného…..já říkám, že (vážení prominou) seru na statistiky a že člověk, který mi byl celý život oporou, je tak silný, že právě on bude ta malá odchylka, ta statistická chyba.

Boj ještě není vyhraný a nepřeji vám hodiny strávené v čekárně a na pokoji, když doktor nese výsledky. Ještě, že je moje zlato miláčkem oddělení, laškuje se sestřičkami a všichni se diví, jak to krásně zvládá. Nezvládá, chce domů a já nemám tu sílu mu říct, že dnes ještě ne.

Čeká mě poslední zkouška a já vlastně vůbec nevím, jak jsem ty předchozí zvládla, protože tělo možná přítomné bylo, ale mysl určitě ne. Studovat jinou školu, už jsem asi v háji. Index ale nelže a tak mě čeká poslední stupínek před velkým závěrem.

Dnes jsem na vyčistění hlavy vzala mého psího miláčka a obešli jsme skorem celé město skrz lesy. Potkávala jsem mladé páry, jak se vedou za ruce a obličeje se jim smějí, rodiny na kolech, kde prcek loudající se vzadu vždycky nakonec rodinu dojede a když je někde kopeček, táta na něj přeci počká, staroušky na poháru, kde dědeček nese babičce zmrzlinu a dá ji na tvář sladkého hubana.

Najednou je všechno vedlejší. Kosmetika nepodstatná , nezaplacené účty směšné a snaha dokončit školu nedůležitá. Jediné, co bych chtěla, je se každý den alespoň na pár hodin smát a jsem vděčná za každý den a každý okamžik, kdy se mohu smát nejen ústy, ale i srdcem.

Vaše podporující Bezega …s malou kapičkou naděje a síly

33 komentářů:

  1. Držím palce, ať vše dobře dopadne ;), naděje umírá poslední ;). Znám přesně tvůj pocit. I to co tu popisuješ, že se tváříš, že je vše ok, ale venku jseš pak nešťastná. Před dvěma lety jsem to takle měla s babičkou, ale u tý už bylo bohužel jasný, jak to dopadne.

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně tak, zdraví je nejdůležitější. Ne nadarmo se říká, že když nejde o život, tak jde o hovno. Hlavně hodně síly a ať je líp. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Bez,
    je úžasný co děláš! Zaloužíš si obdiv. Je mi vždycky tak smutno, když na praxi v nemocnici vidím, kolik lidí, ač mají rodinu, tam je tolik času osamocených. Tím co děláš tu naději mnohokrát znásobuješ. Přeju vám oběma hodně síly!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě je těch lidí taky moc líto. Vždycky, když tam jdu a vidím staré lidičky, jak za nimi nikdo nepřijde, nemají si s kým popovídat, přijdou s igelitkou a pár věcmi a s těmi, plus s bolestmi odchází, chce se mi brečet. To co dělám mi přijde samozřejmé, když se o mě ten člověk tolik času staral apod. musím mu to přece vrátit, navíc ho mám ráda a nikdy bych nedovolila, aby se mu stalo něco špatného, nebo aby byl zanedbaný a sám.

      Vymazat
  4. Došla mi slova, co k tomu napsat. Snad jen hodně síly, ať to dál zvládáš.
    Já měla ve druháku na střední taky hodně rok, hlavně půl rok, kdy mi umíral v nemocnici děda a jeho syn, táta, bojoval s rakovinou. Naštěstí se z toho aspoň táta dostal, protože mě dědy pohřeb tak rozhodil psychicky, že bych neunesla hned další a tátův. Ale tobě přeju, ať nic takovýho nemusíš řešit a budu doufat, že napíšeš další a optimističtější článek.

    OdpovědětVymazat
  5. To, co popisuješ, jsem zažila před víc jak rokem a nikdy nezapomenu na ty pocity, na tu bezmoc, kterou jsem cítila a bolest. Já nebyla tak silná a slzy mi tekly stále... hodně sil vám oboum a věřím, že vše dobře dopadne.

    OdpovědětVymazat
  6. posielam ti/ vam vela pozitivnej energie, drz sa!

    OdpovědětVymazat
  7. na to není ani co napsat :( ...Držím palce,ať to dobře dopadne, buď silná...

    OdpovědětVymazat
  8. Držím palečky Bezego! Já tohle moc dobře znám, bohužel.. :( Zkouška bude určitě v pohodě! Mě zbývá dneska taky poslední. Určo to všechno bude zase dobré. Drž se!

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Zlato!
    Přeji Ti hodně a hodně síly a moc Ti držím pěsti. Vím, čím teď procházíš a to co teď potřebuješ není litování ani utěšování. Teď hlavně potřebuješ sílu. Vím, že slova nic nezmůžou, ale přece, posílám Ti takhle na dálku trochu z té své životní síly, aby Tě trochu povzbudila a postavila Tě na nohy.
    S láskou Darinka Lautrnice ;)

    OdpovědětVymazat
  10. Držím palce. Vím, že to nepomůže, zažila jsem to sama... Zvládneš to ty i tvůj blízký, statistiky ať si škubnou!

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Bez,
    Chodím sem už tak dlouho a toto je můj první komentář. Vím, ke smutnému článku, ale až tak mě dostal. Přeji Ti hlavně hodně síly a naděje, která přece umírá poslední. Držím Ti palečky, a těším se na další, doufám, že optimističtější článek.

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Kato, naprosto chapu co ted prozivas a je mi to moc lito...Zivot je proste takovej, jednou dole, jednou nahore. Drz se a bud silna, ten nemocny clovicek nechce aby ses trapila. Ver, ze bude lip! Posilam pusu, Monika

    OdpovědětVymazat
  13. Včera jsem si to přečetla a od té doby musím přemýšlet nad tím, jak je to všechno hrozně nefér. Hlavně se tím vším nenech semlít. Držím palce a posílám jiskřičku pozitivní energie. Zase bude líp.

    carre-de-sucre.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  14. Když můj děda umíral na rakovinu, nesnášela jsem, jak každý říkal : Já vím, jak ti je... Protože to nikdo z nich nevěděl...
    Ale já ti opravdu můžu říct : Já vím, jak ti je... Buď silná... a ta osoba taky. Dokáže to. Určitě :)) Držím vám palce, oběma :))

    OdpovědětVymazat
  15. Kdybych tě potkala se slzami v očích na ulici, tak ti dám kapesník.
    Taky jsem uklízela po nejbližším člověkovi, ne zvratky ale to z druhé strany. Lidé jsou silní a vše překonají když mají podporu. Já tátovi do nemocnice nosila třeba přehrávač s oblíbenou hudbou a furt měl svoje oblíbené knihy a máma za nim chodila denně i když měla jen pár hodin na to aby se vyspala a v tu dobu jsme neměli dost peněz na jídlo protože ani od táty nemocenská nechodila. Zdraví se někdy podlomí a vše se zdá že jde do kopru, proto jsou ty statistiky tak zlé... ale to jsou statistiky a třeba já na statistiky vůbec nevěřím. Ať to skončí jakkoli, důležité je zachovat nemocným lidem nějakou radost z těch dní co jim zbývají, protože radost uzdravuje a ulevuje. Přeju vám obou všechnu sílu, která vám pomůže tohle překonat a přežít :)

    OdpovědětVymazat
  16. Hodně štěstí! A síly! Pusu na čelo <

    OdpovědětVymazat
  17. dodávat člověku v takové situaci sílu je strašně důležité, neb jí sám moc nemá. je hezké číst, že jsou na světě lidé, pro které jsou jejich blízcí pořád důležitější než cokoliv jiného (občas se mi zdá, že lidi myslí jen na sebe)! je to trapné klišé a v tuhle chvíli asi těžko uvěřitelné, ale: bude líp :-)
    a je opravdu smutné, že každý druhý komentář je o tom, že ten člověk zažil to samé. bohužel ani já nejsem vyjímka... rakovina je opravdu svině zákeřná!

    OdpovědětVymazat
  18. Článek mě naprosto dostal a kápla i slza. Jsi úžasná že to takhle dál zvládáš i když si ani nedokážu představit co všechno musím zvládat. Vím, že Ti to nepomůže, ale Tobě přeju ještě hodně, hodně sil a trpělivosti, Tvému blízkému ten největší zázrak a doufám, že léto si oba užijete jak jen nejvíc to dokážete :). Držím všechny palce co mám!

    OdpovědětVymazat
  19. Moc pěkně jsi to napsala, tak upřímně, lidsky...Jo, život občas člověka zaskočí a přemůže...ale musíš věřit. Drž se! Buď silná! :) Jsi úžasná :)

    OdpovědětVymazat
  20. Milá Bezego,

    občas na tvůj blog zavítám.
    Dnes mě tvůj nový článek zaskočil. Loni bychom se na onkologii potkali. Rakovinu diagnostikovali příteli v 28 letech. Ač to vypadalo hodně zle, nejhorší typ nádotu, málo šancí apod., tak dnes je zdravý. Přečkali jsme to nejhorší, ustáli to spolu bok po boku a nyní připravujeme svatbu (kterou jsme museli přeložit z loňského léta právě kvůli této zákeřné nemoci). Škola šla u mě také stranou a teprve teď po roce doháním, co jsem měla stihnout loni, kdyby se nestalo, co se stalo.
    Přeji Ti, ať máš pořád hodně síly, protože ta je nejvíc potřeba. Rakovina lze porazit, my jsme toho důkazem. Věřím, že to zvládneš/zvládnete také. A pokud náhodou dojíždíte na Bulovku, tak přeju i silné nervy, protože ty sestřičky by si zasloužily pár facek, všechny.
    littlecharm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tvůj příspěvek se nedá nereagovat. Být věřící, řeknu, bůh ti žehnej, protože na tohle nemám slov !! Jsi úžasná, že jsi to s přítelem přestála a on je opravdu kabrňák, že svůj boj vyhrál. Přeji krásnou svatbu a ať jste spolu šťastní spousty let !!

      Vymazat
    2. Děkuji, svatba bude krásná, ale je to jen třešinka na dortu pro příbuzné :)

      Věřím, že za rok totou dobou budeš na letošní rok již jen vzpomínat v dobrém. Protože vše bude již za Vámi a děda bude zdráv. Za rok touto dobou Ti dnešní dny budou připadat jen jako zamlžené dny z hodně hluboké minulosti :) Držím palce, ať léčba proběhne bez komplikací a co nejpříjemněji. Dědečkovi sežeň dost kvalitní literatury, čekání na chemo není zrovn zábava a je to hodně dlouhé.
      Tobě přeji krásné léto, protože abys byla dost silná a mohla být oporou, potřebuješ načerpat sama sílu, abys ji mohla dědovi poskytnout :)

      littlecharm

      Vymazat
  21. Všem mockrát děkuji. Dala jsem dneska článek přečíst dědovi a slzička mu z toho až ukápla a vaše komentáře ho moc potěšily. Mám radostnou správu, že operace byla úspěšně zahojena (nevíme jestli ještě byla úspěšná celkově) a tak je po dvou týdenní akci konečně dneska doma. Začíná domácí péče, ale to už je alespoň šťastnější, že je ve svém. Díky všem za úžasnou podporu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A mě ukápla teď :,)Jsem ráda, že to vypadá dobře! Ač nás doba, školy a společnost nutí být racionální, já prostě věřím, že v určitých případech se pozitivní energie, která může i léčit, prostě přenášet dá. Tak snad se to bude dařit i nadále:)

      Vymazat
  22. Držím moc palce! sama si neumím představit, že by se mému blízkému něco stalo :( ať jste všichni silní a dědečkovi ať je brzo lépe!
    N.

    OdpovědětVymazat
  23. Nakašlat na statistiku. Hlavně sílu, odhodlání a víru, že to dobře dopadne. Drž se, držte se celá rodina.

    OdpovědětVymazat

Prosím ve slušnosti ....