26. 3. 2012

Kterak práci hledali…

Tímto článkem nechci nikoho popudit ani jím nevyjadřuji svoje názory. Použity jsou výpovědi kamarádů, známých a rodiny. Příběhy nepíšu ze svojí pozice a nehledejte v nich nijakou spojitost s mojí osobou.

Jednoho dne jsem potkala kamaráda S. Říkejme mu třeba Smajlík. Onen Smajl se usmíval od ucha k uchu a chlubil se mi obrázkem svého nového automobilu ve svém novém mobilním telefonu. Kluk stejně starý jako já, který do nedávna nevěděl, jak se s dotykovým mobilem pracuje, co je to Iphone a jakou pokutu dostanete, když jedete na dálnici víc jak 300. Přesto, že se zdál hrdý a spokojený navenek, neuniklo mi to, že se mu z úst vytratila volnost a z očí jiskra. Nepoznávala jsem jeho názory, to co říkal znělo jen jako chlubení a pocta těm, kterými kdysi doslova opovrhoval. Nesnášel mamánky, kteří dostanou vše zadarmo, protekci a korupci tvrdě odsuzoval, vyhýbal se všem firmám s úžasnou pracovní nabídkou (dosaďte si jméno společnosti, dle libosti). Ptala jsem se sama sebe, co ho tolik změnilo ? Jsou to snad peníze ? Ale těch má přeci dost a nemusí se o ně strachovat, jak mi bylo sděleno. Pak jsem na to přišla. Říkal mi, jak před půl rokem jedl suché rohlíky a myslel, že si hodí lano na nejbližší strom, když mu mamka oznámila, že musí přispět do rodinného rozpočtu, protože tátu vyhodili z práce. Tehdy vzal nabídku práce od jisté společnosti zabývající se financemi. Přejal v zoufalství jejich nápady, idee, myšlenky..hltal motivační kurzy. Po měsíci, kdy upsal celou svou rodinu, byl zase na mizině a myslel, že bude muset skončit. Tehdy se ho ujal jeden známý oné z firmy, který prý v něm viděl potenciál. Neptejte se mě, jak na ten potenciál přišel, ani jak ho dotáhl výš a výš. Každopádně je z něj teď desetitisícionář a užívá si….samoty. Slečna ho prý opustila pro mladšího bez práce, což on samozřejmě nechápe. Nové slečny se na něj lepí jen kvůli penězům a tak jim na oplátku alespoň nabídne pojištění. Má nový byt, ale je v něm sám a nebo se v něm pořádají mejdany, kde ale skoro nikoho nezná a nikdo tam doopravdy není za ním nebo s ním.

 

Další týden jsem shodou okolností uviděla na ulici v naší čtvrti moji kamarádku z dětství. Byla jsem moc ráda, že ji vidím a v tom spěchu, abych jí řekla ahoj, jsem si ani nevšimla, jak vypadá. Nedošlo mi, že to, že se skláněla do popelnice neznamená, že se jí omylem něco podařilo vyhodit. M. se při pohledu na mě rozbrečela. Nepatřím mezi bohatou vrstvu, ale stejně ji pohled na mne dokázal rozplakat. Svěřila mi příběh. Má maminku, která je vážně nemocná. Potřebuje velmi drahé léky a dospělo to do fáze, kdy musela být hospitalizována. Veškeré peníze šly na drahé léky, vyšetření a na operaci.M. se musela starat o ni, o sebe, domácnost a školu. Má první rok vysoké, dál se nedostala.Maturovala na gymnáziu se samými jedničkami. Bohužel nestačily peníze z brigád na to, aby zaplatila nájem.Hledala práci a všude jí byla nabízena práce, za kterou by si sice zaplatila jídlo, ale už ne nájem, časově to sláva taky nebyla a tak ani nemohla mít více prací najednou, navíc se musela postarat o matku. Musela z bytu odejít. Spala ve škole, než se na to přišlo díky kamerám. Našla si jednu místnost, na kterou má horko těžko s pomocí příspěvků, ale na nic jiného jí nezbyde. Její maminka zemřela minulý měsíc a tak peněz ubylo. Ze všech sil se snaží, udržet si alespoň tu jednu místnost. Snaží se nesvítit, moc netopit, jí zbytky a občas něco najde v popelnici na sebe. Zimu prochodila v teniskách. Vzala jsem ji k nám domů, dala pár ,,starého,, oblečení a nechala jsem ji, aby si u mě vytvořila životopis na počítači a vytiskla jsem jí ho několikrát. Za týden mi volala, že našla práci v balírně léků. Že za to moc není a práce taky moc není, ale alespoň něco má a vede se jí lépe. Moc mi děkovala a brečela, že u té popelnice si přála, aby mě nikdy bývala nepotkala, ale že jsem jí nakonec ohromně pomohla.

Mám stejně starou bývalou spolužačku K., která nikdy nepracovala, nikdy nepoznala, co je to bída a dodnes neví, jak se platí nájem, kam je potřeba zajít na jaký úřad a co smí a nesmí v práci ( tím ji nechci nijak napadat). Představa o jejím budoucím zaměstnání je taková, že se postará její otec, který sedí někde v teple v kanceláři a prostě ji tam nacpe někam, kde se ztratí a bude mít stálý plat. Bez praxe, pořádného vzdělání, sociální inteligence….

A dál jsem tu já….říkejte mi třeba A. Jsem mladá, krásná a velice inteligentní. Zní to nafoukaně ? Ale není to nafoukané, jen jsem upřímná a vím, že si to mohu dovolit říct. Prošla jsem několik brigád. Moje nejdelší trvala půl roku, což je prý moc málo. Mám vysokoškolské vzdělání Bc., který, jak mi bylo řečeno, má dnes každý, takže je mi k ničemu. Tolik let studia a oni vám řeknou, že je to k ničemu. Každý den sedím u počítače a odešlu v průměru asi tak 5 životopisů na 5 pracovních nabídek. Někdy více, někdy méně. Podle počtu nabídek. Práci s mým titulem jsem už vzdala, všude chtějí nejméně 2 roky praxe. Tak zatajuji vysokou a přiznávám jen maturitu. Na pohovory chodím minimálně 2krát měsíčně. Buď jsem moc milá, nebo naopak nepřístupná. Málo se usmívám, nebo naopak nezavřu pusu. V místnostech je nás průměrně tak kolem 20ti lidí na jednu pozici. Nemám známé a nemám peníze na další vzdělání. Vlastně už by se mi docela hodili peníze na příští nájem, ale práce nikde. Dostávám pracovní nabídku. Budu roznášet letáčky…na to jsem přesně studovala. Na chodbě, kam si jdu pro nový příděl letáčků potkávám K. Zdraví se s tou paní, co mě má na starosti a zabočí do druhého kanclu. Na dveřích čtu nálepku K.Nováková. vytáhnu peněženku a najdu v ní poslední desetikorunu. Koupím si kafe a skoro naráz ho vypiju. Stahuju si tričko až mi z něj leze podprsenka. Jdu znovu zkusit  pracovní pohovor k tomu starému páprdovi….

PS: Články si píšu k sobě do notesu,zveřejnila jsem je na popud kamarádky. Já jen, až mi zase někdo bude psát, že jsem povrchní blondýna se starostmi jenom o kosmetice.

Formspringme    Youtube    Facebook

Vaše Bezega

37 komentářů:

  1. Skvěle napsané příběhy...

    OdpovědětVymazat
  2. Acho jo, taky mi za chvíli končí mateřská a vůbec nevím, jestli seženu práci, když někde řeknu, že mám 2 malé děti, tak nemám šanci. Někdo nemá praxi, někdo má děti, někdo je už pro zaměstnavatele příliš starý, tak mi řekněte, koho oni vlastně chtějí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na podobné téma mám bakuli (akorát, že po rodičovské) a plně ti rozumím :(

      Vymazat
  3. Čte se to samo. Životní situace. Palec nahoru.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, ano! Mám gympl a je mi to k ničemu, rok jsem rozbnášela noviny a letáky a už měsíc jsem bez práce. Píšu životopisy na všechny strany, cca 20 denně. Píšu i na nabídky jako odprašování vysavačem, plný úvazek, 9.000,- Ani tam mě nechtějí. Proč jsem chodila do školy, když jsem mohla vyjít v sedmé třídě a být na podpoře, nebo v invaliďáku, jako někdo.Spolužáci, co mají Papínky mají firmy, nebo sedí v kanclu a je jedno, že byli totálně tupí. Nepobírám nikde ani korunu a nebýt manžela, kterej si bere víkendový směny navíc, tak chcípnem hlady. Moje mínus je asi to 5-ti letý dítě v životopisu.
    Tak kdyby někdo věděl o práci v Brně.....

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je hodně dobrý článek! Jinak ta praxe je dost k smíchu. Chtějí ji po nás, ale kde jí máme sehnat, když nás nikdo nezaměstná? Navíc v dnešní době jde vše přes známé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, bohužel je to fakt. Praxe se musí shánět už při škole :(.

      Vymazat
  6. super napisane, mozes aj castejsie :-)
    u vas je to podobne ako u nas na Slovensku - vsade chcu najlepsie 20rocne baby s min. magisterskym tiutulom, 5 rocnou praxou, aspon 3 jazyky aby ovladala, samozrejme flexibilna, bezdetna, pekna a to vsetko tak za 300 eur..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slyšela jsem, že jste na tom stejně ;). Ono, kdo dneska není, že ? :D

      Vymazat
  7. Smutné příběhy. A ty Bc. tituly jsou neštěstí, nejsme v USA. Já bych je s chutí zrušila, je to zápřah navíc a výsledek je stejně k ničemu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, tak v USA je holt jiný systém :)

      Vymazat
  8. Nejsi povrchní blondýna, ale pořád ještě neumíš být nad věcí;-) Na druhou stranu to chápu, přesně proto já nemám blog, protože by mě neskutečně štvali všichni co se mnou nesouhlasí a co se jim něco nelíbí:-D

    OdpovědětVymazat
  9. Tohle by mě rozbrečelo.
    Já jen čekám až firma kde táta maká skončí nebo táta skončí v nemocnici a já půjdu následně do kytek. Můj kluk nemůže najít práci, tedy alespon v čechách (ale už i v zahraničí se to pomalu zhoršuje i pro nás náplavy). Občas mužovi pomáhám hledat a probírám se nabídkami, větší šanci pracovat mají zdravotně znevýhodněné osoby než on, nakonec jim musím závidět.
    Ničíme mladé lidi a opovrhujeme starými. A starší generace na nás nevěřícně koukají a kroutí hlavami, že jsme líní a že se nám jen nechce pracovat. I moje sestra po mateřské hledala asi pul roku práci než ji vzali a to měla spoustu praxe (až moc pro některé firmy).

    OdpovědětVymazat
  10. Dneska je život hrozně těžký, dřív třeba na naše rodiče nebyl vyvíjen takový nátlak, práci si našli skoro všichni i s "pouhou" maturitou. My dneska musíme studovat někdy do 25 (za chvíli se bude i platit školné, takže lidé budou zadlužení už od 20 let), abysme pak dalších 5 let hledali pevnou pracovní pozici a stejně nám řeknou. Všude chtěj praxi, kterou nám však nikdo nedá. Dalších nějakých 7 let bysme měli šetřit na nějaký bydlení, protože do konce života vyhazovat peníze do vzduchu na nájem taky nejde, chce to třeba nějaký byt do vlastnictví, o baráku ani nemluvím, protože na ten dneska nikdo nemá. A než se nadějeme tak nám bude 40 a ještě ani nemudeme mít děti, protože dneska jenom mít dítě je obrovský luxus. A důchod? Toho se ani nedožijeme a když tak v něm chcípnem chlady, jak to tak vypadá.

    OdpovědětVymazat
  11. To je pravda, dnes je to s prací opravdu těžký a bohužel zaměstnavatelé toho využívají. Obávám se že to ještě dlouho lepší nebude. Ale snad se pletu.

    OdpovědětVymazat
  12. Jste těsně po škole? Je to chyba, nemáte praxi. Blíží se vám třicítka? Je to blbě, máte malé dítě. (Které vám možná až někdy v pěti letech vezmou do školky, když budete mít štěstí.) Je vám padesát a víc? Jste staří. Tak koho, sakra, ti zaměstnavatelé chtějí? A ani studovat VŠ a najít si v oboru práci adekvátní vzdělání není taková výhra. (Přestože spousta mladých to už v tomhle směru vyloženě vzdala, studuje pro potěšení, vysokou má jako koníčka a pak profesně "bere cokoli" a maká za plat podřadný.) Kolikrát si zaměstnavatel myslí, že práce by pro vás fakt měla být na takovém postu jedinou náplní a zaplatíte za lukrativní a možná zprvu zábavnou profesí svým osobním životem, na který fakt nebudete mít čas, protože budete x hodin denně v práci. To nemusí chtít vydržet ani kamarádi, ani partner, jako u toho mladíka v prvním bodu, pokud si na ně čas fakt někdy neurvete. Což si ale budete anebo vám bude vyčítáno jako flákání a ne jako normální produktivní odpočinek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc pěkný komentář :) souhlasím se vším !!

      Vymazat
  13. Dá se říct, že znám v okolí lidi podobné těm tvým známým. A máme spolu hodně společné:) Bakalářka jsem taky, ale raději studuji dál, asi možná proto, abych oddálila hledání práce. Ta praxe mi přijde velice vtipná- firmy o to nemají zájem, spíš jim praktikanti překáží. Známá- personalistka mi říkala o tom, jak se na dělnické profese hlásí lidé s tituly a znalostí jazyků.

    OdpovědětVymazat
  14. po přečtení tohoto článku jsem ráda za to co mám ... tento rok budu maturovat a protože moje profese vyžaduje další vzdělání jinak si ani nešktnu tak mě podobné hledání práce a praxe čeká taky... pro mě je osobně je už těžké sehnat si brigádu příjde mi že se všude procpou jenom ti kteří by to ani nepotřebovali..

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj tak na tohle musim reagovat, jako samozrejme je pravda, ze sehnat nejakou praci je tezky..ale ne nemozny. Vidim to presne na sobe - 5 let sem pracovala u McDonaldu a kazdy se mi smal, ze by to v zivote nedelal a kdyz kamaradi breceli, ze nemaji brigadu, o praci u nas stejne zajem nemeli. Ted sem si rekla, ze uz pracuju dlouho na jednom miste a chtelo by to zmenit. Je pravda, ze trvalo asi mesic nez sem narazila na zajimavou praci, odeslala zivotopis a sla na pohovor. Z 30 lidí brali sest a ja byla mezi nima. Ted pracuju brigadne pro jednu banku a nemuzu si stezovat. K tomu uz vim, ze me ta prace zajisti do budoucna, protoze me vybrali na trainee program. Co tim chci vlastne rict? Ze pracuju už od 16 ted je mi 22 a do toho zvladam i skolu. Mozna mam jen stesti, ale jde o to, ze sem skocila po první praci, i kdyz treba nebyla z oboru. Myslím, ze nekteri mladi lide, maji naivni predstavy o praci, behem skoly to neresi a pak uz je pozde a hodila by se i prace nad kterou ohrnovali nos.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak Adcíí, nad tímhle jsme přesně diskutovaly s kamarádkami a máš pravdu. Když by teklo opravdu do bot, dovedu si představit, jak jdu někam mýt záchody třeba (kdybych se na tu práci dostala). Ale většina lidí si říká, že pořád ještě není tak ouvej a pořád jsou na tu a tu práci moc dobří. Kamarádky sestra dělá mimochodem taky v Mc a už asi třikrát povýšila a teď se ostatním, co roznáší letáčky, brečí atd. může jen smát. Nevidím na té práci nic špatného, naopak ty lidi tam obdivuji, protože mě to přijde jako děsný fofr. Jinak ti mockrát gratuluji a je vidět, že jsi inteligentní slečna, která si jde za svým cílem !!

      Vymazat
    2. Mě tam dělá přítel, je to sice pakárna, ale lepší než nic. a rozhodně je to skvělá lekce do budoucna, naučit se jednat v kolektivu nebo pod stresem, to se hodí všude =)... takže já mekáč teda rozhodně nezavrhuju =)

      Vymazat
    3. V Mekovi mě nechtěli a to mám praxi v cukrárně a rychlém občerstvení....

      Vymazat
  16. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  17. Taakže... Ty příběhy mě dostaly a úplně korespondujou s tím, jak to fakt na světě chodí. Líp bych to sama nenapsala.
    Jinak už od začátku je z tvýho blogu znát, že nejsi povrchní blondýna se starostmi jen o kosmetiku. Je to prostě poznat jak přímo, tak mezi řádky. Připomínky, že toho máš hodně do školy a jak studuješ... Nebo z videí je vidět, že seš rozumná holka :) Takže kdo ti píše nějaký nesmysly, asi má sám nějakej mindrák...

    Tak ať se daří, těším se na další příspěvky :)

    Leah

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Och díky Leah, ale jak já říkám, stále je co zlepšovat ;).

      Vymazat
  18. Ahoj,
    moc mě tvůj článek zaujal.

    OdpovědětVymazat
  19. Povrchní blondýna, no kdo to napsal? Rozhodně ne nikdo, kdo by Tvůj blog pořádně četl nebo Tě trochu znal. Jsi skvělá a já prosím více takových článků jako je tento. :)

    Příběhy jsou skvělé, v některých z nich vidím sebe, své okolí. Tohle zkrátka nevymyslíš, tak to doopravdy je.

    Já sama vím, jak je to s prací těžké, sháním si nějakou brigádu, ale to moc nejde. :/ Příští rok (tedy v říjnu 2013) budu muset jít na VŠ a vydělávat si v Praze na živobytí, nejsem z nijak bohatých poměrů, tak mi drž palce. :)

    OdpovědětVymazat
  20. Ten článek jsem naprosto zhltla =) doslova =) taky znám mraky lidí, co v životě nepracovali a jsem na ně jednou hodně zvědavá. Já momentálně na Bc. studuju, ale pořád mě ta škola nějak neuspokojuje, takže nevím, jestli to vůbec dodělám, zda to má vůbec cenu, když bych ani stejně dál nepokračovala... vidíme to s přítelem na delší odjezd ze země, což je asi jediná možnost, jak mít praxi + JAZYK!!! sama mám pár zkušeností z práce (brigády) ale mylsím, že obsluha v kavárně či ''děsně ůležité'' skládání oblečení mi k něčemu bude. jediná uznatlená práce je z cestovky, díky bohu za ní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No po ránu to zrovna optimismu nedodá,ale bohužel je to realita.
      Ač nejsi povrchní blondýna, zřejmě je stále hodně lidí s předsudky o nich - vidí blonďatou slečnu a nic od ní nečekají...to je ta "smutná" honba za image, tolik typická pro dnešní dobu...soudí tě jen podle vzhledu.
      Jana

      Vymazat
    2. Moc hezky clanek!!Asi to bude znit blbe,ale u me je situace uplne opacna:-(Ac nemam vysokou,tak se mi povedlo najit dobre placenou praci.Teda je fakt,ze kazde 3 mesice musim jezdit na skoleni...ale o tom to neni..pracuji az 60 hodin tydne,pratele uz diky tomu nemam skoro zadne...proste neni cas,pritele uz taky asi nebudu mit dlouho..neni cas.:-((Je mi 25 let moc bych si prala miminko,ale asi ho nikdy mit nebudu-jestli otehotnim,tak me vyhodi..coz je pravda,videla jsem to na svych kolegynich...no tak se nekdy ptam,k cemu mi to vsechno je?

      Vymazat
  21. Opravdu skvělý článek! Musela jsem si ho přečíst hned 2* jak moc mě zaujal! Smekám klobouk a šoupu nohama :)

    OdpovědětVymazat

Prosím ve slušnosti ....